Zavedení letního času, neboli času šetřícího denní světlo (DST – Daylight Saving Time), bylo původně motivováno hlavně energetickými úsporami v průběhu 1.světové války. Tehdy se vycházelo z předpokladu, že lidé dokáží využít denní světlo odpoledne a večer lépe než brzy ráno. Prvními průkopníky byla Kanada, následovaná Německem a Rakouskem a nyní využívá letní čas zhruba 40 % států. Má však letní čas smysl i dnes, kdy používáme efektivnější zdroje světla a ve většině výrobních prostorů svítíme po větší část dne? S využitím dat o spotřebách ze systému Enectiva odpovídáme na tyto otázky.
V naší analýze jsme sledovali spotřebu pouze ve všedních dnech a to vždy dva týdny před změnou a dva týdny po změně času, kdy by měla být úspora energie nejvíce patrnou. Vyloučeny byly taktéž státní svátky, které by mohly data výrazně zkreslit. Do analýzy pak vstupují data z administrativních budov, průmyslových areálů a systémů veřejného osvětlení. Nad rámec posouzení vlivu změny jsme se rozhodli namodelovat situaci, jak by spotřeba vypadala, pokud by se letní čas nezaváděl.
Po změně času spotřeba klesá:
Je patrné, že v době přechodu na letní čas dochází k jasně patrnému snižování spotřeby. Nejvýraznější je tato změna u veřejného osvětlení, neboť přímo souvisí s měnící se délkou dne, která se v těchto obdobích mění téměř o 4 minuty denně. To znamená prodloužení dne o 56 min za celé sledované období po přechodu na letní čas.
V průměru se při jarní změně spotřeba sníží o 6,1 %. Větší úspory je dosaženo v administrativních budovách než v průmyslových areálech.K hlavnímu rozdílu mezi denními profily dochází, jak by se dalo kvůli posunu denního světla očekávat, ráno, mezi 7. a 9. hodinou, a především v podvečer, mezi 16. a 19. hodinou.
Opravdu je pokles způsoben změnou času?
Je nadmíru jasné, že zavedení letního času není jediným faktorem ovlivňujícím spotřebu elektrické energie. Hlavním faktorem, na který je vlastně celý koncept letního času navázán, je délka dne a pokud bychom představili i grafy zobrazující přechod z letního času zpět na zimní, viděli byste naopak obdobný nárůst spotřeby (plánujeme zveřejnit obdobnou analýzu na podzim). Dalším nezanedbatelným faktorem budou zcela jistě povětrnostní podmínky, tedy teplota a oblačnost, které následně budou mít vliv na spotřebu vytápění, chlazení i svícení. Jistý vliv bude mít i změna chování populace vlivem nutnosti vstávat o hodinu dříve.
Vytvořili jsme model, který tyto vlivy zahrnuje a identifikoval tři nejsilnější faktory ovlivňující spotřebu v obdobích kolem změny času, kterými jsou délka dne, teplota a samozřejmě zavedení letního času. Délka dne má naprosto dominantní vliv na výslednou spotřebu (téměř 90 %). Naopak zavedení letního času se na celkové změně spotřeby podílí méně než 6 %.
Na obrázku denního profilu jde velmi názorně vidět, kdy dochází k největí úspoře energie. Jedná se o podvečerní hodiny, kdy se i prodlužuje celková délka dne.
Závěrem
Z výše uvedeného vyplývá, že jarní posun na letní čas energii skutečně dokáže ušetřit. Vliv samotné změny času je ale minimální, kdy celková spotřeba závisí především na ostatních faktorech i náhodných jevech ovlivňujících spotřebu.